16 otázek a odpovědí na téma vši s parazitoložkou Radmilou Zavadilovou

Jak se nejrychleji zbavit vší a co to vůbec veš je? Je povinnost někam hlásit výskyt vší? Zaberou na likvidaci těchto parazitů i babské rady? To jsou jen některé z otázek, na které se rodiče často ptají. Vytvořili jsme proto za tým NYDA® dotazník, který by měl odpovědět na většinu nejčastějších dotazů v rámci problematiky vší.

Na dotazy odpovídá MVDr. PharmDr. Radmila Zavadilová, CSc. z Ústavu farmakologie a farmacie na VFU Brno.

1) Jaké vlastně existují druhy vší? A které z nich jsou nejproblematičtější nebo nejnebezpečnější pro člověka?
Druhů vší je mnoho. Některé parazitují u člověka, mnohé jiné u různých druhů zvířat. V e střední Evropě je v současné době nejproblematičtější pro člověka veš dětská.

2) Kdo se vlastně zabývá parazity?
Parazity a jejich působením na hostitele se zabývají především parazitologové, tedy humánní a veterinární lékaři – specialisté.

3) Kdo sleduje bezinfekčnost dětských kolektivů?
Dohled nad bezinfekčností dětských kolektivů má na zodpovědnosti zřizovatel či organizátor akce, tedy např. ředitel školy, hlavní vedoucí tábora apod.

4) Když je epidemie vší, kdo situaci monitoruje a kdo vydává doporučení?
Vývoj parazitárních infekcí v dětských kolektivech sleduje hygienicko-epidemiologická služba, která rovněž vydává patřičná doporučení či metodické pokyny.

5) Co to je veš? Do jaké skupiny parazitů patří?
Veš je hmyz, patří mezi hmyz bezkřídlý. Patří mezi parazity vnější, tedy ektoparazity, a to parazity obligátní, trvale ve všech stadiích setrvávající na hostitelském organismu.

6) Jak se jich nejlépe zbavím?
Úplně nejlepší je se nenakazit. Ale pokud už k tomu dojde, je zapotřebí ošetřit pokožku s vlasy vhodným antiparazitárním přípravkem.

7) Jaké nemoci mohou vši přenášet?
Veš dětská není přenašečem žádného infekčního onemocnění.

8) Co potřebují vši k životu?
Veš dětská potřebuje  vlasy, na nichž se zdržuje a rozmnožuje , a lidskou krev, kterou se živí.

9) Jak je ve vlasech nejlépe najdeme?
Veš je 2-3 milimetry velká, je tedy při podrobném sledování postřehnutelná prostým okem. Ještě viditelnější jsou již vylíhlá vajíčka – hnidy, které jsou světlé a tedy dobře viditelné i při velikostí menší než 1 mm.

10) Kde se vši nejčastěji zdržují?
U vši dětské se dospělci, larvy i nevylíhlá vajíčka  zdržují na vlasech, přibližně do 1 cm od pokožky hlavy.

11) Kdy a kde může dojít k zavšivení?
Nejčastěji v dětských kolektivech jako jsou školky, školní třídy, tábory, prázdninové pobyty. K přenosu dochází nejčastěji přímým kontaktem, ale také předměty, jako jsou hřebeny, šátky, čepice, polštáře apod.

12) Existuje sezónnost zamoření vší dětskou?
Určitá sezónost výskytu vší je vázána na sezónost  existence kontaktních dětských kolektivů (školní rok, tábory, období prázdnin…).

13) Jaká jsou vývojová stádia u vší? A které z nich se nejhůře odstraňuje?
Vši jsou hmyz s proměnou nedokonalou. Kromě dospělce má několik stádií larvy a dále stádium vajíčka. Nejhůře se zbavuje vajíček čili hnid.

14) Jaké existují způsoby (mechanické, fyzikální, chemické…), jak se vší zbavit?
Vší se lze zbavovat mechanicky vyčesáváním velmi hustým hřebenem, fyzikálně (poměrně problematicky) teplem či zabráněním přístupu vzduchu v zábalu hlavy) a chemickými látkami v šamponech, sprejích apod. lékových formách.

15) Jak vybrat bezpečnou terapii, která je účinná a rychlá?
Nejlépe je použít přípravky určené k odvšivování. Je třeba se seznámit s údaji uváděnými výrobcem a jeho pokyny pak dodržet. Obvykle je požadováno nejméně dvojí ošetření hlavy, protože přípravky nepůsobí na vajíčka. Je rovněž třeba si všímat upozornění na doprovodné nežádoucí účinky způsobené obsaženými chemickými antiparazitiky.

16) Jak se připravit na vši? Jde to vůbec? Existuje nějaká prevence?
Na vši se lze připravit snad jen psychicky, když si uvědomíme, že to není naše ostuda či projev špatné hygieny a že zavšivení může postihnout kohokoliv. Preventivní kroky jsou jednak administrativní a organizační jako např. potvrzené preventivní ošetření hlavy dítěte proti vším, vyžadované před nástupem na tábor, jednak maximální „odstup“ od možných zdrojů infekce (používat jen vlastní hřeben, nevyměňovat si čepice…).